Historie terapeutických pískovišť
Historie terapeutické práce s pískovištěm začíná ve 20. letech 20. století v Londýně, kde dětská lékařka Margaret Lowenfeld pracovala s dětmi, které měly psychické potíže. Věřila, že se děti vyjadřují spíše prostřednictvím hry a obrazů než slovy. Proto pro ně vytvořila speciální prostředí, které nazvala "World Technique". Tvořilo ho pískoviště, voda a sbírka miniatur a figurek. Děti tak mohly bezpečně a svobodně vytvářet a prozkoumávat svůj vnitřní svět. Lowenfeld se zaměřovala na bdělé pozorování, aniž by se snažila interpretovat obrazy psychoanalyticky, čímž její přístup připomínal pozdější fenomenologické metody, například Gestalt terapii. V roce 1931 z jejího centra vznikl Institut dětské psychologie.
Rozvoj: Sandplay a jungovská psychologie
Nejdůležitější žačkou Margaret Lowenfeld byla Dora Kalff, která její metodu dále rozvinula. Kalff získala vzdělání v analytické psychologii C. G. Junga a spojila práci s pískovištěm s jeho teorií archetypů a nevědomí. Vytvořila tak samostatnou metodu, kterou nazvala "Sandplay". Zatímco u Lowenfeld dítě objevovalo své vlastní významy, Kalff a její následovníci viděli ve výjevech v pískovišti univerzální, archetypální obrazy. Cílem terapie se stalo převádění nevědomých obsahů do vědomého porozumění, což vedlo k uzdravení a rozvoji osobnosti. Tento jungiánský přístup se stal v 20. století dominantním a vedl k založení Mezinárodní společnosti pro Sandplay terapii (ISST).
Humanistické směry a současnost
Později se práce s pískovištěm začala integrovat do dalších psychoterapeutických směrů, zejména do těch humanistických. Ty ji pojaly spíše jako kreativní techniku v rámci širší terapie, nikoli jako samostatnou metodu. V tomto pojetí se klade velký důraz na terapeutický vztah jako hlavní léčebný prostředek. Terapeut se stává aktivnějším účastníkem procesu, který dítěti pomáhá s rozvojem v situaci „tady a teď“. Mezi významné představitele, kteří pracovali s pískovištěm v tomto kontextu, patří například Violet Oaklander a Christine Stevens (Gestalt terapie) nebo Madeleine De Little (Satirovský přístup).
